Diagnóza se projevuje tak, že dítě slova často přepisuje, škrtá, píše pomalu, mimo řádek, písmo je roztřesené a držení pera bývá křečovité. Stává se, že se malý školák psaní vyhýbá, protože se za svoje písmo stydí. Jeho text je nečitelný i pro něj samotného navzdory snaze, kterou vynaložil. „Dysgrafie, na rozdíl od grafomotorické poruchy, vychází z CNS a úzce souvisí s jemnou motorikou. Dítě s dysgrafií má problém s vybavením grafické podoby některých písmen, obtížněji si je spojuje s odpovídající hláskou, pro zapamatování grafické podoby si musí tvar písmena automatizovat daleko četnějším opakováním,“ vysvětluje Jana Johnová, odbornice na správné psaní.
V některých případech je možné odhalit dysgrafii ještě před nástupem do školy, a to pozorným sledováním, které však patří do rukou odborníka. Příznaky dysgrafie se i v předškolním věku mohou zaměnit s jinou poruchou. „Pro laika je těžké rozpoznat, zda se u dítěte jedná o problém vycházející z CNS. Některé projevy mohou být totiž shodné i v případě, že se jedná o grafomotorickou poruchu, která se již v předškolním věku může projevovat špatnou koordinací pohybů, dítě má problém při cvičení, padají mu věci z rukou a při hraní neustále preferuje pouze jednu činnost,“ vyjmenovává Jana Johnová.
Pokud se vám zdá, že vaše dítě může mít potíže se psaním, obraťte se na odborníky. V rámci systému základních škol jsou pro rodiče a žáky k dispozici soukromé nebo státní pedagogicko-psychologické poradny a prevence, kde odborným vyšetřením dítě diagnostikují. Výsledek je důležitý nejen pro rodiče, ale také pro učitele ve škole.
Termíny jako je dyslexie a dysgrafie nejsou výmyslem posledních let. Trpěli jimi i lidé v minulosti, často však byli označováni za hlupáky či lajdáky. Lidé s „dys“ můžou mít paradoxně vyšší IQ než lidé, kterým psaní (nebo čtení) nečiní potíže, a mohou být ve svém životě úspěšní.
